Podle šamanské tradice od nás může po větším emocionálním či fyzickém traumatu odejít kus duše. Je to jedním z obranných mechanismů, který nám pomáhá přežít těžké okamžiky. Duše utíká od těla, protože je toho na ní příliš. Utíká od bolesti a bere si s sebou všechno špatné, abychom my nesnesitelnou událost přežili. V takovém okamžiku je dobré provést techniku zvanou návrat ztracené duše.
Ztráta duše má svou dobrou stránku – díky jejímu odchodu přežijeme zásadní životní otřes. Zároveň nás ale opustí životní síla, součást nás samých, esence, která udržuje naši celistvost. V energetickém centru člověka tím pádem vznikne „díra“ kterou můžou naplnit nemoci, deprese, splíny, chronická onemocnění a další oslabující faktory. Na ztrátu duše se můžete podívat i z psychologického pohledu.
Důvodů ke ztrátě duše je spousta a nejčastěji o kusy své duše přicházíme v dětství, v období největší bezbrannosti.
Šaman se vydá do nevšední reality, ve které poprosí o pomoc své duchovní spojence. S těmi se vydává hledat klientovu ztracenou duši. Během cesty může odstraňovat různé překážky, dokud se nedostane k duši. V tomto případě ale práce nekončí. Ne vždycky se chce duše dobrovolně a hned vrátit ke svému člověku.
Duše se zdráhá, protože se bojí návratu – pamatuje si, co zažila a nechce se jí zpátky. V tu chvíli šaman vysvětluje, že traumatická situace už odezněla.
„Neboj, teď už jsi velká a nikdo na tebe nebude křičet.“
„Ten, kdo tě týral, už ve tvém životě není.“
„Už nemusíš mít strach, dávno nejsi v nemocnici.“
Častokrát si duše dá podmínky, za kterých se vrátí zpátky.
„Půjdu zpátky, ale nechci, abys dál lhal otci.“
„Přijdu, když se o sebe začneš konečně lépe starat.“
Zvláště dětské duše mívají skvělé požadavky:
„Vrátím se, když začneš jezdit na koloběžce a skákat panáka v parku.“
„Půjdu jedině v případě, si pořídíš srandovní žluté boty.“
Pokud šaman usmlouvá s duší návrat, může se zeptat, jestli může vzít další části duše. Někdy duchovní spojenci souhlasí, jindy řeknou, že v současné situaci to stačí. Poté se šaman s duší nebo dušemi vrací zpět do všední reality, kde získané části vrátí klientovi fouknutím do srdeční čakry a temene hlavy.
Psala jsem i o tom, kam se duše běží schovat. V tomto článku jsme shrnula poznatky z mé praxe.
Každý pociťuje návrat své ztracené části jinak. Někdo má ihned radost, někdo naopak pocítí nostalgickou náladu. Pokud to máte jako já, tak v první chvíli nepocítíte vůbec nic. Já osobně potřebuji na procítění léčebných účinků několik hodin či dokonce dní. Přichází to ke mě postupně. Každý máme své tempo.
Není to ale tak, že znovu procítíme všechny negativní emoce, které si s sebou duše tenkrát vzala. Návrat duše přispívá k naší celistvosti, ne dalšímu traumatu ve formě negativních vzpomínek.
Toto léčení je pro členy přírodních národů velkým svátkem, kterého se účastní jejich rodinní příslušníci. Po návratu duše se totiž stáváme „jiným člověkem“. Naplněným, celistvým. A to je pořádný důvod k oslavě!
Vy si po návratu duše udělejte radost, myslete při tom hlavně na sebe a nezapomeňte plnit instrukce a přání své navrácené duše.
Pokud se chcete o návratu ztracené duše dozvědět víc, doporučuji skvělou knihu od Sandry Ingerman s názvem Záchrana ztracené duše.