Šamanka z města
Šamanská cesta za duší umírajícího zvířete
V šamanismu platí, že vše kolem nás má duši, tudíž se vším můžeme komunikovat. Samozřejmostí je, že duše mají i zvířata. Chtěla jsem s vámi sdílet jednu z nejzajímavějších cest, kterou jsem v rámci šamanského léčení podnikla. Byla to cesta za umírající kozou.
Abych začala od začátku. Mám doma psa, Kosťu. Z něj cítím, že šamanské léčení odmítá a hlavně nepřijímá. (Kromě jednoho návratu ztracené části duše.) Proto jsem v práci se zvířaty nerozvíjela, akorát občas pošlu léčení konkrétnímu pejskovi do útulku, když vidím jeho osud někde na sociální síti.
Nedávno jsem ale byla požádána svou známou ze šamanských seminářů, jestli můžu vyrazit na šamanskou cestu za její umírající kozou. Té bylo 13 let a záměr nebyl jí zachraňovat, ale zjistit, jestli má být utracena, aby bylo ukončeno její trápení, nebo nechat odejít přirozeně.
Jsem proti jakémukoliv utrpení zvířat, a tak jsem si v hlavně hned logicky řekla, že bolest je zbytečná. Když jsem se vydala na cestu, nestačila jsem se divit, jaké vjemy získávám a co všechno díky umírajícímu zvířeti ucítím.
Zcela jiné pocity
Obvykle podnikám šamanské cesty pro lidské klienty. Tam je cítit spousta bloků, k plno tématům se dostávám těžce. Občas je to jako pokoušet se plavat v bahně, kde se snažíte vidět přes všechen balast okolo. Cestování může být energeticky náročné, trvá, než se všechno rozklíčuje a opadne opar bloků, rozpustí se překážky.
Tady to bylo jasné, čisté, klidné už od začátku. Žádné překážky, hned jsem ležela na zemi s umírajícím zvířetem. Cítila jsem, že co se její lidské majitelky týče, tam jsou vztahy vyřešeny. Koza se ale ještě loučila se zemí, sluncem, s pocitem první prohřáté hlíny po zimě, kdy na ni dopadnou první jarní sluneční paprsky. Šťavnatá zelená tráva, běh, noční zvuky malých tvorů, vydechování páry z nozder v zimě, každoroční cykly… Byly to velmi intenzivní pocity a hlavně potřeba to nechat… „dotepat“. To by to slovo, které mi k tomu přicházelo, byť v našem lidském světě ho známe z porodnictví.
Zvíře jsem ubezpečila, že se nemusí bát opustit své tělo, že je svobodná duše a pokud bude chtít, může se vrátit a tyto prožitky mít znovu. Každopádně nebyl nutný zásah zvenku. Byla jenom potřeba nechat všechny rytmy přirozeně doznít, nechat ji postupně se rozloučit se zemí a místem, po kterém 13 let dusala její kopyta. Nechat rozpustit energetické propojení, které vypadalo jako pavučina.
Na závěr jsem poslala od celé situace světlo se záměrem co nejmenšího utrpení fyzického těla. Známá zhruba za hodinu známá psala, že koza vydechla naposledy.
Nechci tady teď tvrdit, že takové řešení se hodí na každou situaci, ale zde jsem to cítila velmi intenzivně. Každopádně od teď vím, že moje cesty za zvířaty, ať už živými nebo mrtvými, budou mnohem častější a těším se na ně!
Zaujalo vás šamanské cestování? Přijďte na můj seminář, nebo se naučte základům šamanského cestování v mém online semináři Sám sobě šamanem. Já i duchové se na vás už těšíme!
Kategorie: Duše a my, S láskou k sobě
Publikováno: 15:10 13. 9. 2023
Spojení
Přihlaste se
k odběru
Napsali o mně
