Šamanka z města
O nesplněném snu
Za devatero horami a devatero řekami, v jedné malé vesnici schované za skálami žil mladý kovář. Jako malý chlapec se stále toužebně díval na hrad, který stál na vrcholu kopce. Všem říkal, jak se mu jednou dostane pozvání na královskou hostinu, jak pro něj přijede samotný král, nabídne mu svého bělouše a společně pojedou s velkou slávou na hrad.
Všichni se chlapci za takový nápad jenom smáli, až se za břicho popadali. A on se zatvrdil. Však jednou všem ukáže. „Uvidíme, kdo se bude smát naposled. Nebudu mít klid, dokud nebudu sedět ve slavnostní síni po boku krále a královny,“ zařekl se.
A tak roky neúnavně pracoval, učil se od svého otce kováře a vydal se na zkušenou za mistry do dalších vesnic i měst. Chtěl dělat ty nejlepší meče a nože široko daleko, aby si ho všiml král a pozval ho k sobě. A tak mladý kovář dřel a trávil hodiny denně u žhavých uhlíků.
A opravdu se stal nejlepším kovářem široko daleko. Na jeho meče se čekalo měsíce, sjížděli se k němu pánové i rytíři z celé země. O jeho šikovnosti se vědělo už za hranicemi a na svůj dvůr ho lákalo mnoho panovníků. Ale on zůstával. Nic na tom neměnily nabídky plných měšců zlaťáků, sliby, že by se měl jak v ráji a určitě by našel i svou nevěstu.
S kovářem to ani nehnulo. Všichni se o něj zajímají, ale místní král pořád nic. „Však za mnou ještě přijdeš,“ říkal si. Jednoho večera mu došla trpělivost a začal vztekle mlátit do kovadliny a křičet. Zrovna k němu měla namířeno stará babička, kterou tento výjev vyděsil. Kovář se při pohledu na vystrašenou babičku zastyděl a přestal se svým řáděním. Babička potřebovala jenom nabrousit nůž, s čímž jí kovář rád vyhověl. U práce se ho zeptala, proč se tak rozběsnil. Kovář jí vyprávěl svůj příběh od začátku až do konce. Jak se jako malý zařekl a jak do dodnes král ignoruje.
Babička se po skončení jeho vyprávění začala smát, což kováře vykolejilo.
„Proč se mi směješ? Copak nevidíš, jak jsem nešťastný?“
„Jsi už dospělý muž, ale v hlavě si pořád nevyrostl ze snů malého kluka. Připoutal ses k iluzi štěstí. Pořád si myslíš, že teprve, když se dostaneš na tento hrad, tak budeš slavný, zámožný a tvůj život se naplní. Přes svůj starý sen nevidíš, že svůj cíl jsi už několikanásobně přerostl. Vždyť tvoje jméno je už široko daleko známé víc, než jméno krále,“ opáčila mu babička.
Kovář se zamyslel a babička pokračovala.
„Už nejsi osobou, která by naplnění starého snu vůbec ocenila. Jsi jiný člověk. Je na čase být k sobě upřímný a vysnít si nový sen. Takový, který dnes oceníš víc. Takový, který je v souladu s člověkem, jaký jsi dnes.
Kovářovi až po jejích slovech došlo, jak urputně myslel na svůj ideál, zatímco už mohl být dlouhou dobu opravdu šťastný. Babičce poděkoval, vykoval podkovu pro štěstí a za pár dní šel do jiného království, kde žil spokojeně až do smrti.
Inspirace: karta Mystický šaman z šamanského orákula:
Spojení
Přihlaste se
k odběru
Napsali o mně
