Toto je první článek z budoucí série o magii města, městském šamanismu a celkově o tématu, který má za cíl zpříjemnit pobyt ve městě. Popsat, co město nabízí po duchovní stránce, jak se spojit s místními duchy, jak zvelebit prostředí okolo sebe. Ve fyzické i spirituální rovině.
Na začátku bych ráda první řádky věnovala síle města. V poslední době a zvlášť v různých duchovních a šamanských kruzích, je město častokrát démonizováno. Z okruhu mnoha lidí slyším, že ve městě, bez přímého napojení na přírodu, nejde plnohodnotně pracovat.
Samozřejmě všichni známe nevýhody města – hluk, těžký vzduch, davy lidí a určité odříznutí od přirozených cyklů. Na druhou stranu město dokáže dát neuvěřitelnou sílu všem, kteří ji potřebují.
V minulosti i dnes město vyhledávají lidé, kteří se necítí být spokojeni ve svém rodném místě. A teď nemyslím problémy ekonomického rázu, kdy někdo přes týden pracuje ve městě a pak se vrací domů.
Město bylo vždy vyhledáváno lidmi, kteří se cítili doma nepochopeni. Kteří chtěli přetnout určitý vzorec chování či toxické vztahy v rodině. Město vítá s otevřenou náručí všechny ty, kteří se odlišují a doma místo útěchy najdou výsměch a ponižování.
Ať už jde o odlišnou sexuální orientaci, která je v malých vesnicích stále tabu, nebo splnění si svého snu, který rodina nechápe. Zvláště, když má někdo po mnoho generací nalinkovanou budoucnost v podobě určitého zaměstnání a řemesla a najednou se najde „černá ovce“, která si chce vybrat vlastní osud a toto rodinné žezlo k nepochopení ostatních odmítne. Právě ve městě mohou takoví lidé rozvíjet svůj potenciál, dary a vrátit se ke své síle.
V tomto je pro mě velkou inspirací moje babička. Narodila se v malé vesnici, kde nárok na vzdělání měli podle jejích rodičů jenom synové. A tak po základní škole pracovala maximálně v rámci domu a očekávalo se, že se akorát vdá a bude mít děti. Babičku ale nesmírně bavilo šít a chtěla se v této dovednosti rozvíjet víc. A tak s první příležitostí odešla z rodné vsi do Bratislavy, kde se učila a neustále zlepšovala a v rámci tehdejších možností si zařídila život podle svého.
Naši ženskou linii tím nesmírně posunula kupředu, byla inspirací k tomu, co je možné a že sny se mají plnit, i když jste podle ostatních předurčeni k něčemu jinému.
Mnoho lidí, kteří se celý dosavadní život cítili sami, najde svou druhou rodinu ve městě. Setkají se s lidmi podobně smýšlejícími, vyznávajícími stejné hodnoty. Najednou zjistí, že nejsou sami. Což je v mnoha případech velká úleva. To jim dodá sílu pokračovat ve své cestě. Mnoho lidí zjistí, že se mohou posouvat mnohem snáz. Začnou se léčit staré rány, podpora přichází z nečekaných míst a otevírají se nové dary.
Potkáte lidi, u kterých máte pocit, že je znáte celou věčnost. Přátelství je velmi silné a intenzivní i po krátké době. A to nemusíte tyto lidi vídat až tak často. Prostě víte, že jsou.
Díky městu má člověk více klidu soustředit se sám na sebe. Bez strachu z posměšků a odsouzení může chodit na různá sezení, terapie, rozvíjet koníčky podle svého gusta. Co je na vesnicích častokrát považováno za zbytečné, divné a hodné ostudy, je ve městě podporováno. Ve městě už tolik neplatí hlášky typu „co tomu řeknou lidi?“ Protože řekněme si upřímně, ve městě se lidé o ostatní tak nezajímají. V mnoha ohledech to může být negativní, ale v tomto případě to má pozitivní účinek.
Plášť anonymity poskytuje v některých případech ochranu a díky němu se můžeme soustředit na to, co je podstatné pro nás a ne pro ostatní. Díky takovému plášti se můžeme ponořit do sebe, řešit záležitosti tíživé pro naše srdce, i když ostatní je dosud považovali za malichernosti. Beze strachu z výsměchu, odsouzení a pomluv.
Důvodů, proč se lidé uchylují do města a hledají zde sílu je určitě víc. Někdo chce nový začátek, jiný hledá štěstí nebo únik starým. Toto jsou podle mě jedny z nejčastějších důvodů, kdy město ukáže svou sílu. Další témata tohoto okruhu už budou zaměřeny více prakticky.
Přivítám, pokud se bude text šířit a dostávat dál. Avšak prosím o zachování původního změní, mého autorství a také odkaz na webové stránky samanka-z-mesta.cz
Děkuji, Martina Gita Pašingerová