Šamanka z města
Jak (ne)mluvit s ženou po potratu
Na konci léta 2021 jsme s přítelem přišli o miminko. Ve 14. týdnu mi gynekoložka na kontrole oznámila, že neslyší srdíčko a plod se nehýbe. Čekal mě přesun do Apolináře na potvrzující ultrazvuk a následné vyvolání potratu. Na kyretáž už byl plod moc velký, takže jsem musela porodit mrtvé dítě, což byla nejhorší událost v mém dosavadním životě.
Spíš než na sdílení této zkušenosti a její léčení bych chtěla tento článek zaměřit na něco jiného. A to jak mluvit s ženou po potratu. Slyšela jsem totiž pár šílených vět a bohužel stejnou zkušenost mají ženy, které tímto tragickým zážitkem prošly také. Hlavním záměrem článku šířit tyto informace, aby co nejvíce žen bylo v budoucnu od zraňujících vět uchráněno.
Chce o tom vůbec mluvit?
Jak tedy mluvit s ženou po potratu? Asi první, co mě k tomu napadá je nejdřív se zeptat, jestli o tom mluvit vůbec chce. Některé ženy se léčí tím, že o této události mluví, sdílí to s ostatními. Já osobně jsem se o tom s nikým bavit nechtěla. Později jsem zjistila, kolika ženám v mém okolí se stalo to samé a s nimi jsem událost probírala.
Ale dodnes nevidím důvod tuhle zkušenost sdílet s někým, kdo tím neprošel. Za mě je to tak nepřenosný zážitek, že v tom nevidím smysl. Byla jsem vděčná, když to kamarádky respektovaly a tohle téma neotvíraly.
Co neříkat ženě po potratu
Tohle je těžké, protože většina lidí má pocit, že k takovýmto událostem musí něco říct. Buď, aby se necítili trapně, nebo se cítili se sebou lépe, když řeknou nějaké dobře míněné „moudro“. Ideální je podle mé zkušenosti prostě naslouchat. Tedy nejdřív se zeptat, jestli o tom žena chce mluvit a poté ji nechat prostor.
Nepřerušovat ji rádoby chlácholivými radami, nesnažit se zmenšit její bolest někým utěšováním. Tím jenom snižujete důležitost toho, co se stalo. Říkáte, že její emoce a zážitky nemají takovou hodnotu, jakou ona cítí.
Chápu, že většina lidí neví, jak reagovat v tak náročných tématech. Ani já to nevěděla. Představte si ale, že žena je ve stejné situaci, jak kdyby jí zemřel někdo z rodiny-což vlastně zemřel, byť měl třeba pouze pár týdnů…
Co rozhodně neříkat ženě po potratu
Tady jsem sestavila takovou „hitparádu“ vět, které by si lidé měli odpustit. Rozdělila jsem si jednotlivé kategorie.
1. Nic neříkající ezo plky
„Mělo to svůj důvod/Mělo to tak být.“
„Ještě nebyl ten správný čas.“
Říci ženě po ztrátě dítěte že to „tak mělo být“ nezní jako hluboké vesmírné moudro, ale jako naprostá blbost bez špetky empatie. Až mě zarazilo, kolikrát jsem to slyšela. Tahle hláška je vhodná možná tak v případě, kdy někdo onemocní a nedostane se na jóga wellness víkend. Ok, tak to mělo být, asi tam nemám jezdit. Rozhodně ale ne v případě tak hluboké ztráty.
„Víš, já jsem si myslela, že je něco špatně.“
Zajímavé je, tak si někteří duchovní lidí mají potřebu honit ezo ego i v těch nejtěžších zážitcích. Tahle věta dává jenom najevo, že matka je bez intuice, netušila, že se něco děje. Zatímco jiná kamarádka v tom měla jasno hned.
(Tahle hláška nepostihla mě, ale celkově musím říct, že když mi někdo podobného říká, tak mu stejně nevěřím.)
„Máš příliš mužské energie.“
Tohle asi nemá smysl ani komentovat.
2. Vědci v akci
Jiní lidé jdou na to „vědecky“ a u brzkého potratu z nich vypadne hláška:
„Ještě to ani nebylo miminko, jenom shluk buněk.“
Věřte mi, že pokud jde o plánované a vysněné miminko, tak ty dvě čárky na těhotenském testu neznamenají jenom „shluk buněk“. Už je to miminko, duše, na kterou se rodiče těší. Možná už mají jméno, začnou plánovat pokojíček, myslí na budoucnost s dítětem.
3. Soutěž v utrpení
Někdo má pocit, že žal ženy po potratu zmírní tím, že bude vyprávět jiný příběh.
„Znáš Katčinu kámošku Alenu? Tak tý umřelo dítě v 7. měsíci. TO je hrozný.“
Ano, ztráta v jakémkoliv čase je traumatická. Takové srovnávání ženu neutvrdí v tom, že je na tom vlastně ještě dobře, když potratila dříve. Jenom z toho bude mít pocit, že nemá takové právo na svůj zármutek jako někdo, kdo o dítě přišel později.
4. Zkoumání a nenápadné obviňování
Asi nejtěžší kalibr – hledání chyb u matky. Už takhle si žena vyčítá a neustále přemýšlí, kde mohla udělat chybu a jestli to celé není její vina. A do toho přijdou podobné poznámky:
„A není to tím, že jsi rychle běhala do schodů/snědla to sushi/pila jsi na večírku/nejíš maso… „
Spontánním potratem končí bohužel každé páté těhotenství. Obvykle tím, že tělo zkrátka vyhodnotí, že plod má takové vady, které by bránily dalšímu vývoji. Není to tím, že žena v době, kdy třeba ještě ani o svém těhotenství nevěděla, sprintovala na autobus, šla na túru, vypila flašku vína nebo snědla hermelín.
Příroda se postará o to, aby se poškozený plod přestal vyvíjet. Není to nic, co by žena mohla ovlivnit.
5. Nejsi v tom sama
Tohle je tak 50:50. Pro mě osobně byla úleva, když jsem zjistila, že v tom nejsem sama. Že potrat je úplně běžná věc. V Apolináři to třeba nijak zvlášť neřešili, na nic se neptali, prostě to brali jako rutinu. No tak se to tentokrát nepovedlo. Pro mě úleva, ale mnoho jiných žen to může mít jinak.
„To se stává často.“
Některé ženy to mohou brát tak, že by vlastně měli mít radost z cizího utrpení. Fakt, že jsou smutné i jiné ženy, je přeci nemá povzbuzovat ani motivovat. Já osobně to takto nevnímám, ale chápu, že na jiné lidi může tato věta takto působit. Takže radím – neříkat.
6. Sliby chyby
„Příště to už bude dobré.“
Chlácholení nemá smysl. Nemůžete nikomu slíbit, že se to znovu nestane.
7. Násilné hledání pozitiv
Je těžké vidět naše blízké v těžkých časech. Když jsou plni bolesti a utrpení. Ale žal se musí odžít. Truchlení je důležitá součást procesu léčení při ztrátě dítěte a nedá se potlačit ani urychlit. Není to ani zdravé. Proto nemá cenu za každou cenu hledat pozitiva.
„Buď ráda, že jsi aspoň otěhotněla.“
„Jsi mladá, to bude dobrý.“
8. Znevažování doby truchlení
Každá žena potřebuje svůj vlastní prostor na truchlení. Chce to čas a ta nejhorší fáze trvá čtvrt roku.
„Ty jsi kvůli tomu pořád smutná? Vždyť už je to rok/dva/pět… „
„Už na to nemysli!“
Neshazujte dobu, po kterou žena smutní. Je to velké trauma, se kterým se musí vyrovnat. Mě třeba přes rok trvalo, než jsem vůbec byla schopná napsat tento článek. Ještě před několika měsíci bych plakala tak, že bych ne byla schopná ani vidět na monitor.
Shrnutí
Doufám, že vám tento článek pomohl a ženy díky tomu uslyší méně zraňujících vět. Nechci tady nabízet služby spojené s léčením potratu a pomoci s otěhotněním. Necítím to jako mou specializaci.
Pokud ale máte také po takové náročné zkušenosti a rozhodnete se dorazit třeba na šamanské léčení, tak aspoň víte, že se můžete svěřit. Vím, čím jste si prošla a nabízím bezpečný prostor bez zraňujících vět a hodnocení.
Pokud chcete toto téma řešit více do hloubky, tak doporučuji Kláru Antonovou Fischleinovou a její projekt Vypni hlavu.
Dárečky
Mým jazykem lásky jsou dárečky. Nejraději péči o ostatní a lásku k nim vyjádřím nějakým dárkem, který se hodí. Pokud to máte podobně, tak se můžete inspirovat níže. Toto jsou věci, které by žena po potratu mohla ocenit:
Kniha Duše miminek
Duše miminek od Waltera Makichena je bible pro ženy po potratu, byť témat v knize je mnohem více.
Vitamíny, probiotika, doplňky stravy
Tělo dostává po potratu zabrat. Jak po fyzické stránce, tak hormonální. Vitamíny se hodí vždycky. Do mě během pobytu v nemocnici nacpali i dávku antibiotik, takže probiotika na srovnání se hodí také. Po potratu se výrazně zhorší kvalita vlasů, proto radím co nejdřív začít používat nějaké doplňky – např. methionin.
Mnoho žen si na srovnání hormonů chválí i Gynex, nebo jiné bylinné přípravky.
Ovocný koš, smoothie, něco zdravého
Radost určitě uděláte i nějakým smoothiem, různým ovocem, ořechy… čímkoliv, co podpoří organismus po fyzické stránce.
Kategorie: S láskou k sobě, Více o mně
Publikováno: 8:55 2. 12. 2022
Spojení
Přihlaste se
k odběru
Napsali o mně
