Šamanka z města
Věta, díky které jsem začala podnikat: „Aby žena mohla tvořit, musí se stát bláznem, unést to, že ji ostatní za něj považují.“
Před třemi lety jsme nějaký čas žili s přítelem v Nepálu a já si tam vzala bibli Ženy, které běhaly s vlky. Našla jsem tuto větu a napsala si ji jako úvodní citát do svého diáře. Věděla jsem, že se po návratu nechci vracet do kanceláře a chtěla jsem změnit práci. Nevěděla jsem, co budu dělat, ale hlavně jsem nechtěla 8 hodin sedět na zadku u počítače.
Chodila jsem tam obden na jógu a po čase jsme si s mým učitelem začali povídat. On fotil, dělal lekce online, byl hodně akční. Řekl mi, ať si začnu vytvářet svoje webovky o šamanismu. Mě to tenkrát přišlo „moc“. Co bych tam asi psala? Nápad se mi rozležel v hlavě a s přítelovou pomocí jsem si založila vlastní stránky a vznikly první příspěvky, které jsem si četla jenom já.
Předtím jsem šamansky pracovala akorát pro sebe, pro svou rodinu a přátele. Neuměla jsem si představit přijímat „cizí“ lidi. Navíc jsem o své šamanské praxi s tolika lidmi nemluvila, vědělo to pár nejbližších. Lidem z širšího okruhu jsem se zmínila o oficiální práci a o šamanismu jsem mlčela. Proč? Aby mě nepovažovali za blázna.
Pak jsem si přečetla tuhle větu. Měla pro mě nesmírný aktivační a léčivý charakter. Pustila plno mých strachů a já si aspoň trochu dokázala představit, že šamanismus by se stal mým řemeslem.
Po návratu do Prahy jsem si hledala práci na půl úvazku, dávala jsem do toho veškerou energii. Chtěla jsem něco, co by tolik nevyčerpalo a já se mohla věnovat svému budoucímu podnikání. Ale nervozita a to, s jakou vervou a urputností jsem hledala práci, mě vyčerpalo. Nic nevycházelo. S mojí historií mi nabízeli akorát původní, redaktorskou, práci. Na plný úvazek. Návrat do zlaté klece nepřicházel v úvahu.
Pak jsem navštívila kamaráda, který mi vyložil tarot. Závěrečná byla karta… Blázen. Skok do neznáma. Důvěra v proces. Spojila jsem si to znovu s tou větou z knihy. Začala jsem jí do podnikání naplno. Vybrala nějaké úspory, zlepšila webovky, založila Instagram. Do toho přišla konečně i další práce, takže jsem měla příjem.
Pak se mi ozvala bývalá spolužačka, která pracuje v online magazínu. Mezi řečí se zmínila, že hledá zajímavé lidi, ale ne celebrity, se kterými by mohla udělat rozhovor. Řekla jsem si, že nemám co ztratit a poslala jsem jí odkaz na moje stránky. Klaplo to a domluvily jsme si rozhovor. Když mi ale napsala datum uveřejnění a tip, ať to dám kvůli lepšímu dosahu i na svůj osobní FB, tak se mi stáhnul žaludek.
Teď všichni uvidí, čemu se věnuji. Chtělo se mi zvracet. V hlavě jsem si sama dokázala vytvořit jejich hodnocení:
„Ezopiča.“
„Na co si to hraje?“
„Ona se zbláznila, ne?“
„Další, který už hráblo.“
„Jasně, byla chvíli v Nepálu a hned sežrala všechnu moudrost světa.“
„Mluví s duchama? Tak patří spíš do Bohnic.“
„Šarlatánka, bude okrádat zoufalý a důvěřivý lidi.“
Asi tři dny mi bylo fyzicky zle jak kdybych měla před státnicemi. Žaludek stažený, špatně se mi dýchalo. Hlava jela naplno, objevovaly se další a další scénáře, ve kterých mě lidé uráží a znemožňují.
Nakonec jsem se opět opřela o tuhle silnou větu. No tak budu za blázna! Přeci nezahodím svůj sen a poslání kvůli tomu, co si o mně bude myslet Andula ze základky. A tak jsem rozhovor dala na svoje sociální sítě. A světe div se, nikdo mi nenapsal, že jsem ezopiča. Nikdo nevolal doktora Chocholouška.
Možná si to myslí, ale do očí neřeknou. Naopak se mi začali lidé, kteří duchovně pracují a nemají se s tím komu svěřit, s kým to probrat.
Takže ano: „Aby žena mohla tvořit, musí se stát bláznem, unést to, že ji ostatní za něj považují.“
PS: Nemyslím si, že to platí jenom pro ženy. 🙂
Pokud vás zajímá další článek o rozjezdu mého podnikání, podívejte se na 7 věcí, které bych chtěla vědět předtím, než jsem začala podnikat.
Kategorie: Nezařazené, Více o mně
Publikováno: 18:11 7. 10. 2022
Spojení
Přihlaste se
k odběru
Napsali o mně
