Šamanka z města
Ukázka z připravované knihy: Pikle domácích skřítků
Pracovní název knihy: Vendelínova slunovratová proměna
Pracovní anotace:
Co se stane, když zavřeme své srdce před sebou i celým světem? Co když úplně zapomeneme, kým jsme chtěli být? Přestaneme s tím, co nám dělá radost, a naplňujeme jenom očekávání ostatních? Vendelín Kroupa si v hloubi duše nemyslí, že by si zasloužil šťastný život. A velmi intenzivně se snaží, aby si to nemysleli ani lidé kolem něj. Ze všeho nejraději by byl, kdyby ze světa zmizeli všichni lidé. S rodinou je rozhádaný, sousedům i jejich dětem nadává, kolegové jsou mu odporní. Jedinou radost nachází ve své panelákové sklepní dílničce a v péči o ptáky Kunratického lesa. Vendelína za jeho chování potrestají místní domácí skřítci a pomocí lsti ho před Vánoci předhodí lesním skřetům jako doživotního otroka. Vendelín má jedinou šanci na vysvobození z Černého lesa – musí otevřít své srdce a přijmout sebe sama. Čas má pouze do zimního slunovratu a kukačkové hodiny nemilosrdně odbíjí každou hodinu. Kuku. Kuku. Kuku.
Ukázka z knihy – Půlnoc, sušárna panelového domu, schůze domácích skřítků
„Přinesl někdo keksy?“
„Jo, tady. Plný talířek.“
„Ty se máš, Boubasi, tvoji lidi vědí, jak se chovat ke skřítkům.“
„Ale vůbec, to jenom malý Toník mě pořád ještě vidí, a tak mi vyprosí dobrůtky. Jeho rodiče už o mně říkají, že jsem jeho imaginární kamarád. Ts, taková drzost. Já jim dám imaginární kamarád! Pamatuju si ještě jeho tátu jako prcka, když se sem přistěhovali. Taky mě viděl a vymýšleli jsme spolu spoustu vylomenin. Já si na to vzpomínám, on už ne,“ povzdechl si Boubas smutně.
„A kolik je Toníkovi? Mojí Elišce je sedm a už mě sotva zahlédne. Nastoupila v září do školy a myslím, že tam se jí už vidění našeho světa zavře úplně,“ posmutněla skřítka Poupelka, ale ne tak, aby si nevzala nabízený keks.
Boubas ani nestačil odpovědět a do debaty se nahrnul Smrček, Vendelínův domácí skřítek.
„Aspoň nebydlíš se smradlavým chlapem, co si neumí vytvořit útulno. Je to místo na přespání, ne domov! Nic mi nenechá, i vajíčka vytírá prstem, aby náhodou o kousek nepřišel. Dostávám tak maximálně slupky od brambor, no kde to jsme?!“ zakřičel, až mu kousky sušenky zapadly do hustého bílého vousu.
„A taky pořád křičí na Elišku a našeho nového psa! Aspoň ten mě uvidí napořád, zvířata tohle vidění neztrácejí. Smrčku, nechceš si ho trochu srovnat? Co mu schovat něco z dílny nebo ho nechat rozbít oblíbený hrneček?“ navrhla Poupelka.
„Vendelín Kroupa a jeho budoucnost je hlavní téma naší dnešní schůzky,“ promluvil z tmavého kouta Loupák, nejstarší skřítek a předseda všech kouzelných domácích bytostí v paneláku. „Kdo slyšel novinky od lesních skřetů?“
V šeru se váhavě zvedlo několik rukou. Většina skřítků se na sebe jen nechápavě dívala.
„Tak si shrneme situaci, ať to víte všichni.“ Loupák si namočil svůj keks do teplého kakaa a pomalu ukousl. Všichni už mu viseli na rtech a nemohli se dočkat novinek ze světa děsivých skřetů.
„Skřetům po patnácti letech umřel jejich otrok. Hledají nového, ale co jsem tak slyšel, tak zatím žádné společenství domácích skřítků nenabídlo vhodného adepta. Takže máme skvělou šanci se zbavit Kroupy a doufat, že místo něj přijde někdo snesitelnější.“
„Ale na poslání do otroctví musíme splnit docela přísné podmínky, ne?“ zeptal se Smrček pochybovačně.
„Ano, ale Vendelín jim vyhovuje. Skřeti to vypracovali tak, aby to nebylo v rozporu se zákony matky Přírody, kterou ctí. Podívejte se na seznam požadavků:
Seznam:
- Nebude chybět vlastní rodině.
- Nebude chybět kolegům.
- Nemá žádné kamarády.
- Nikdo po něm nebude pátrat.
- Všem se po jeho odchodu uleví.
- Je zlý na děti a zvířata.
- Nemá rád svět, ve kterém žije, ostatní lidi a už vůbec ne sebe.
„No jo, to odpovídá. Až na ta zvířata. Vendelín je sice vopruz, ale o místní ptáky se stará vzorně. Generace vrabčáků a sýkorek žijí v Kunratickém lese jenom díky němu. Dokonce krmí i holuby. Lidi na ně poslední roky kašlou.“
„Hm, hm,“ Loupák si zamyšleně sáhl do vousů. „Pro ptáky najdeme někoho jiného, ale důležité je, co z toho budeme mít my! Skřeti nabízí velký pytel ovesných vloček a vlnu! Vločky nám vydrží pěkně dlouho a konečně si uděláme dobrou kaši.“ Všichni skřítci si sáhli automaticky na bříška. Není nad dobrou domácí ovesnou kaši s trochou másla a marmelády. A vlněné svetry už by taky všichni potřebovali nové.
„Skřetům jde hlavně o to, aby se v tom zmizení nikdo moc nešťoural a nesnažil se proniknout do jejich světa.“
„Co když ptáci budou chtít Vendelína bránit?“ zajímal se Smrček.
„Tak se postaráme o to, aby to nedělali,“ odpověděl Loupák temně. „Teď pojďte trochu blíž, řeknu vám svůj plán.“
Za chvíli se panelákovou sušárnou ozývalo zlověstné chichotání.
Zaujala vás ukázka a líbí se vám můj styl? Tak si mezitím přečtěte moji knihu Nora zachraňuje svoji duši. Můžete si ji objednat přímo u mě, nebo v nakladatelství Grada!
Kategorie: Více o mně
Publikováno: 10:28 16. 12. 2024
Spojení
Přihlaste se
k odběru
Napsali o mně
