Šamanka z města
Proč jsem neměla porodní plán a jak to nakonec celé dopadlo?
Jak už někteří z vás víte, tak jsem se na letní slunovrat stala maminkou dcery Lumi. Nechci si z této platformy dělat mama blog, ale některé postřehy bych s vámi ráda sdílela.
Nechat se ovládnout strachem, nebo se ladit na empatický personál?
Nutnost sepsání porodního plánu se na mě valila ze všech koutů Instagramu. I když jsem četla mnoho příběhů na téma porodnického násilí a nerespektování přání rodičky, rozhodla jsem nejít do porodnice s přesvědčením, že mi tam každý chce upírat práva a nutit mě do rutinních zákroků. Naopak jsem se ladila na setkání s personálem, se kterým si sednu a budeme na stejné vlně. Vyšlo to 😊
Také jsem si nechtěla vysnít ideální porod, protože vím, jaké zklamání zažívají ženy, kterým se představy nevyplní. Ale přiznám se, že průběh porodu, jaký jsem nakonec měla, jsem opravdu nečekala. V 36. týdnu těhotenství jsem šla na check-in do Vinohradské nemocnice, a nakonec se z toho stal také check-out pro miminko.
Intuice nelhala
Doktor se dlouze díval na ultrazvuk a nic neříkal. Nakonec se jenom zeptal: „Jak že se jmenuje ta vaše gynekoložka?“ Stáhl se mi hrudník. Tohle nevěstilo nic dobrého. „Co je špatně?“ zjišťovala jsem rovnou. Podle odhadů byla malá opravdu malá, placenta neplacentovala, špatné průtoky pupečníku a váha zhruba 2 kila. Což potvrdilo můj špatný pocit z toho, že se mi někdy od 30 týdne příliš nezvětšilo břicho a nepotřebovala jsem větší oblečení.
Pak to šlo ráz na ráz. Doktor na konzultaci pozval kolegu, který potvrdil odhad o podvýživě. Já v tu chvíli začala být lehce mimo a pozornost se mi vrátila ve chvíli, kdy se v ordinaci objevila třetí doktorka a vypukla konzultace.
Nechat malou ještě pár dní „dopéct“ u mě v břiše? Příliš riskantní.
Vyvolat porod? Je malá a může být slabá. Nemusela by tak náročný výkon zvládnout.
„Souhlasíte s císařským řezem?“
„Ano, kdy můžu přijít?“
„Dneska odpoledne. Skočíte si ještě na odběry, pak si doma v klidu sbalte věci a kolem třetí si rovnou zazvoňte na porodní sály. Nebojte se, není to akutní situace v řádu minut nebo hodin, ale musíme to řešit.“
Absolutní nepřipravenost a rychlá akce
Volání partnerovi, rychlý nákup v lékárně věci do porodnice včetně stahovacích punčoch na operaci. „Já se dneska ráno dozvěděla, že odpoledne musím na císaře,“ říkám trochu v šoku lékárnici. „Tak nad tím aspoň nemáte tolik času přemýšlet, co? To bude dobrý, já mám děti tři a všechny císařem,“ odpovídá magistra a povzbudivě se usmívá. Stejně pozitivní girl power přináší sestřička u braní krve. „No jo, malá se chce narodit ještě ke konci školního roku, ať může oslavovat se spolužáky. Prostě si to tak vybrala. Nebojte se, holky jsou bojovnice“
Pak už přijíždí přítel a jedeme se balit domů. Výbava pro dítě žádná. Minulé těhotenství v roce 2021 nedopadlo dobře a já na začátku druhého trimestru potratila. Nějak jsme nebyli schopní tohle těhotenství cokoliv plánovat do budoucna a nakupovat, abychom to nezakřikli. Pořád jsme počítali s tím, že máme minimálně dva týdny na všechno čas.
Lumi si naplánovala narozeniny na slunovrat
Odpoledne příjezd do porodnice, příprava na zákrok, který nakonec ten den kvůli vytíženosti anesteziologů neprobíhá. Císař odložen na 20. 6., přítel jede domů, já poslána na oddělení šestinedělí a Lumi se přiblížila narození na slunovrat.
Další ráno se už na nic nečekalo, já jsem ještě při natahování stahovacích punčoch stihla rozhovor o císaři se sestřičkou, která díky IVF otěhotněla v 47 letech z jednoho embrya se stala dvojčata. Pak už příchod na sál, napíchnutí spinální anestezie, přichází přítel, uléhám na lůžko, lékař zatahuje plentu a jde se na věc.
Bolest žádná, jenom různé tlaky všude po břiše, vystupňovány nepříjemným stlačováním v oblasti nad žebry. Začalo se mi hůř dýchat a motat hlava. Po necelé půlhodině je Lumi venku. „Mám jí,“ ozval se doktor a vzápětí komentoval: „Pupečníková šňůra dvakrát omotaná kolem krku.“ (Upřímně, podle těch akrobatických kousků, které malá v břiše předváděla, jsem čekala, že bude v té šňůře zamotaná od hlavy až k patě.)
Několik nekonečných vteřin ticha.
A pak konečně řev. S partnerem nám ve stejnou chvíli vytryskly slzy úlevy a štěstí. Dceru mi ukazují nad plentou a několik kapek krve padá na kyslíkovou masku. (Viz fotka.) Já se směju a přítel fotí. Poté je vyzván, ať je přítomen u kontroly Lumi pediatrem a také se s ní jako první může pomazlit. Váhový odhad doktorům vyšel, malá váží 1980 gramů, ale až na podvýživu je v pořádku.
Na několik okamžiků se s ní můžu pomazlit i já, zatímco doktoři zašívají ránu. Pak Lumi putuje do inkubátoru a já na JIP. Čeká nás několik dní v porodnici, dokud malá nezačne stabilně přibírat. Teď už jsme pár týdnů doma a doháníme ňuňání, které nám nebylo na začátku dopřáno.
Z porodu mi zbyla krásná jizva, kterou jsem si hned zamilovala a každý den jí děkuji za dceru.
Kategorie: Více o mně
Publikováno: 17:25 21. 7. 2025
Spojení
Přihlaste se
k odběru
Napsali o mně
