Šamanka z města
Moje osobní transformace
V poslední době jsem blogu nevěnovala tolik pozornosti, protože mi dojížděla transformace, která začala v minulém roce. Nebudu lhát, bylo to dost náročné období po všech stránkách. Ještě se úplně necítím na sdílení všeho, co se dělo, ale kromě náročných osobních záležitostí jsem se musela podívat detailně i na moje poslání, na to, co přináším, dělám, jaký to má vlastně smysl a jak se posunout. Pustit to, co s čím už nesouzním a otevřít se novému.
Tahle cesta mě zavedla k něčemu, co jsem vůbec nečekala. Cítím totiž, že víc směřuju k tomu, že budu spíš učitelka, než léčitelka. A to jsem během prvního setkání s šamanismem měla pocit, že budu směřovat k léčení. V tomto ohledu ale cítím, že se růst před nějakou dobou zastavil. Prohlubují se dary, které mám, ale nepřichází nové. Získala jsem větší sebevědomí v práci s klientem, ale necítím, že bych se celkově posouvala dál. Jsem pyšná na to, jak se vykrystalizovalo moje léčivé sezení s klienty, ale vím, že můžu jít ještě dál, akorát jinou cestou.
Cítím i od spojenců stále větší důraz na tvorbu seminářů – aby se lidem otevřely dveře do jiných světů, aby našli svou podporu v podobě duchovních průvodců, aby začali objevovat svou sílu a dary. Protože tyhle věci mě samotné na začátku moc nešly, tak přesně vím, jaké bloky mohou zažívat lidé na seminářích. A už vím, jak tyhle bloky odstranit, jak to co nejlépe vysvětlit. Díky komorní atmosféře na mých kurzech můžu s každým individuálně probrat jeho proces a dát rady nejen z teorie, ale především z osobní praxe.
Doba se rychle posouvá, je příznivý čas na léčení. Schopnosti lidí se neustále posouvají, mnoho bloků si už můžeme odstranit sami. Každý se může naučit chodit do míst, kde najde léčení. A tohle cítím, že je aktuálně moje poslání. Brát lidi do takových míst, ukazovat jim cesty.
Samozřejmě i já si tímhle budu procházet zkouškami – věděli jste, z čeho mám velký strach a blok?
Pořád mám blok mluvit před lidmi. Na začátku praxe jsem se vlastně nejvíc bála toho, že budu s klienty mluvit. To už praxí zmizelo, ale nepříjemný pocit z toho, že mluvím před více lidmi, zůstal dodnes. A to bude moje zkouška, kterou při naplňování potenciálu budu skládat. Tenhle blok mám asi z dob ústních zkoušek, kdy před vámi sedí pět lidí a snaží se vás načapat u každého špatně použitého slova. Státnice pro mě byly peklo-nebyla jsem schopná ani nahlas říct něco, co jsem věděla, natož abych mluvila s lehkostí a občas improvizovala.
S každým dalším seminářem se tenhle strach zmenšuje, ale stejně mě ještě čeká dlouhá cesta. Ale jak říkal Rilke: „Naše nejhlubší obavy jsou jako draci střežící naše nejhlubší poklady.“ Ve svém hlasu cítím také potenciál, jenom se k němu musím ještě pořádně dostat. Budu ráda, když tuhle cestu budeme podnikat spolu-ať už takhle po sociálních sítích, nebo ještě lépe, když se uvidíme osobně. Budu se těšit!
Kategorie: Více o mně
Publikováno: 9:16 3. 5. 2022
Spojení
Přihlaste se
k odběru
Napsali o mně
