Upozornění: Následující text obsahuje spoilery k mojí knize Nora zachraňuje svoji duši.
Ráda bych vás postupně seznamovala s tím, kdo a co inspiroval moji knihu. Začnu fenkou Maruškou, která se v knize nejdřív jmenuje Smeták a později se stává Rózou.
Na svém osobním FB sleduji několik útulkových skupin. Jednou z nich je i Zvíře v tísni. V roce 2015 se na jejich profilu objevil případ fenky Marušky, která byla zachráněna po 13 (!!!) letech života na řetězu. Přežívala někde na studeném betonovém plácku, dostávala pouze zbytky jídla. Žádný teplý pelíšek, láska nebo pohlazení od člověka.
Naštěstí se jí podařilo z absolutně nevhodných podmínek vysvobodit a ona se přestěhovala do azylu. Její příběh dojímal desítky lidí. Na její podporu udělali sbírku žáci základní školy, jiná dobrá duše ji zaplatila krásný pelíšek. Maruška ještě přes rok čekala na svůj domov, ale mohla si konečně užívat plnohodnotného života.
Nakonec ji adoptovala úžasná rodina a o Marušku se starala jako o královnu až do konce jejích dní. Fenka si mohla užít ještě pár posledních let svého života jako milovaný člen domácnosti. Na příběh této psí dámy jsem nikdy nezapomněla.
Když jsem začínala psát knihu, tak jsem věděla, že moje hrdinka bude mít psa. Bytost, která ji bude léčit. Hned jsem si vzpomněla na drsnosrstou Marušku a její osud. Když jsem popisovala Rózu, myslela jsem na Marušku. Chtěla jsem knižní Marušce dopřát aspoň mým příběhem šťastnější konec. Róza byla na řetězu „pouhé“ tři roky, dokud ji nezachránila všímavá sousedka.
A co chci vlastně tímto celým příspěvkem říci a proč ho píšu? Moc vás prosím – dívejte se pořádně kolem sebe. Když uvidíte nějaké týrané/uvázané/nešťastné zvíře, začněte situaci řešit. Neříkejte si, že to udělá někdo jiný.
NIKDO JINÝ TO NEUDĚLÁ.
Nebo udělá… za rok… za pět… za třináct…
Lidé mají tendence podobné situace přehlížet nebo si namluvit, že to není jejich starost.
PROSÍM ZASÁHNĚTE.
Vzpomeňte si na Marušku. 13 let, než někdo pomohl.
NIKDO JINÝ NEŽ VY, TO NEUDĚLÁ.