Šamanka z města
Vidět Neapol a… zažít energetickou očistu jako nikdy
Takhle jsem si dovolenou nepředstavovala. Až s odstupem jsem byla schopná tenhle text napsat, ale vlastně větší uvědomění mi čas navíc nepřinesl. Do Neapole mě to táhlo už několik let, ale až letos nám to vyšlo. Nejdřív jsem chtěla jet sama, nakonec jsem cítila, že chci cestu podniknout s přítelem. Moje očekávání byla velmi jednoduchá – uličky, kafíčka, vínečka. Nechtěla jsem se pouštět ani do návštěv větších památek. Prostě sledovat cvrkot a nasávat italskou atmosféru. Pohoda a klid, nějaké to koupání v moři. Na pět dní, paráda. Haha, tak NE. Byla to energeticky nejnáročnější cesta, jakou jsem kdy zažila.
Ono mě to taky mohlo napadnout, když jsme si vybrali ubytování přímo pod Vesuvem… A navíc pod celým městem a v okolí je to jedna velká vulkanická oblast, kde to pod zemí pořád vře a místo je pod neustálým dohledem vulkanologů.
Obvykle nemám problém se spřátelit s duchy místa, do nových míst tak nějak zapadnu a dokáže si je nacítit. Tady to byl naprostý chaos. A pak začala pořádná očista, návraty do různých životů a událostí. Bylo toho tolik, že jsem neměla šanci se pořádně orientovat. Jak kdyby najednou opravdu vytryskl vulkán, spojily se všechny možné časoprostory a světy. Všechno se dělo v jeden moment.
Intenzivně jsme to s přítelem cítili na fyzických tělech. Ani jeden jsme se pořádně nevyspali, a to přítel obvykle kdekoliv lehne a do dvou minut usne, ať jsou podmínky jakékoliv. Celkově tam vnímal a zažíval taky „príma“ věci, ale v rámci jeho soukromí budu mluvit jenom za sebe.
Druhou noc mě probudila neskutečná bolest zubů. Cítila jsem půlku pusy a bolest šla až do nervů. Představila jsem si hledání zubní pohotovosti ve městě s takovou organizační strukturou, jakou má Neapol, a polila mě další vlna studeného potu a úzkosti. Nakonec jsem se vzpamatovala a požádala jsem si o všechny minulé životy a bloky spojené se zuby. Sesypalo se toho tolik, že jsem se v motivech ztrácela, až jsem nakonec usnula a od té doby mě zuby už nechytly. Nicméně další den odpoledne se ozvaly žaludeční problémy. Přítel si užíval siestu a konečně přes den spal, zatímco já cítila známé bublání v žaludku, stažené svaly a rychle jsem vystřelila na záchod, na kterém jsem strávila docela dlouhou a nepříjemnou chvíli.
Když jsem si říkala, že ze mě už snad nic dalšího nemůže vyjít, šla jsem zpátky do pokoje. Zhruba za minutu ty samé pocity a opětovný sprint na záchod. Když jsme si tohle kolečko opakovala počtvrté tak už jsem měla v plánu vygooglit si italský název pro uhlí, poslat přítele do lékárny a vzdát se všech odpoledních aktivit. Tak jsem si řekla, že takovou situaci přijímám, nechávám odejít všechno, co odejít má (ehm… doslova) a ať se mě pustí, co není moje. Žaludek se po tomhle kolečku uklidnil a já s malou dušičkou a velkou zásobou kapesníčků vyrazila do města.
V následujících řádcích chci popsat obrazy, prožitky a krátké okamžiky, které přicházely vnitřním zrakem, záblesky z šamanských cest a přechody do světů nevšední reality:
- Vesuv, pod ním louka, barvy, květiny, pyl, vibrace, včely. Tisíce včel, bzučení včel dlouho předtím, než přišly hlasy lidí.
- Zrušení smlouvy duše s jinou duší, bývalou láskou a partnerem. Vnitřní pláč, smutek, nostalgie. Tenhle život nám nepatří.
- Vnímám se jako ožrala, pobuda. Obtěžuje ostatní, brání jim v cestě, doráží, křičí, provokuje. Přichází rána (do zubů), pád a ticho.
- Chaos, překrývají obrazů, pokusy o napojení. Když mám pocit, že informace nebo obraz je na dosah, všechno se rozplyne, zmizí, skočí zpět, schová se jinam. Nemožnost ukotvit se v místě.
Tak takhle vypadala moje dovolená v Itálii z energetické roviny. Je to zmatený průřez toho, co jsem byla schopná vnímat a snad se vám i tak text líbil.
Jinak jsem si dovolenou užila se vším všudy, včetně kouzelných uliček. I když má Neapol všelijakou pověst, tak doporučuji.
Kategorie: Síla a magie města, Více o mně
Publikováno: 19:56 1. 10. 2023
Spojení
Přihlaste se
k odběru
Napsali o mně
