Šamanka z města
Proč si nemůžu pořád najít partnera?
Ač tu nemám v plánu sdílet tolik osobních zkušeností, tak v tomto článku chci udělat výjimku. Téma mě tlačí v hlavě už několik týdnů, spontánně se vynořují jednotlivé části povídání. Vím, že kdybych toto téma nezpracovala, tak mě to nepustí k dalším. Čeho se týká?
Skoro 32 let jsem neměla vážný vztah. Zkrátka jsem nemohla narazit na nikoho, s kým by se randění rozvinulo do něčeho dlouhodobějšího. Jak kdybych kolem sebe měla zeď. Zatímco moji známí za sebou měli dlouholeté vztahy, svatby, rodiny (a někteří stihli i rozvody) já pořád nic. Místo toho jsem poslouchala jenom nic neříkající dobře míněné hlášky.
„Ten pravý přijde, až to budeš nejméně čekat.“
„Taková skvělá holka a nikoho nemá?“
„Jestli ty nejsi moc vybíravá…“
„Ono je stejně nejlepší být sama a aspoň nic neřešit.“ (říká obvykle kamarádka, která se s vámi vidí po hádce s partnerem, ale po pár skleničkách vína cupitá natěšeně domů.)
Proč jsem pořád sama?
Při mém hledání odpovědi na tuto otázku jsem se setkala s množstvím motivačních a pseudoseberozvojových tipů, které byly naprosto k ničemu, nebo zkrátka působily jako hraběcí rady. Něco ve stylu „milujte se takoví, jací jste, a ten pravý se objeví…“ To je sice hezké, ale praktické využití nula.
Proto jsem se rozhodla sepsat sérii tipů, které pomohly na mé cestě a pokusila jsem se je seřadit tak, aby to dávalo smysl a postupně se vše odkrývalo. Jednotlivé body slouží hlavně k zamyšlení, popř. k sepsání.
1. Jaký byl váš vztah s rodiči?
Zásadní zamyšlení nad tím, co jste viděli doma, v čem jste vyrůstali a co jste si z toho automaticky odnesli.
Dokázali vám rodiče ukázat svou lásku? Měli jste pocit, že o lásku musíte bojovat, nebo jste ji dostávali na příděl podle vašich úspěchů?
Jaký byl vztah otce a matky nebo jejich další vztahy, pokud se rozvedli?
Uměli rodiče komunikovat mezi sebou i s vámi?
Všechny tyto programy si přenášíme dál do života a častokrát nevědomě naplňujeme to, co jste viděli jako děti. A to i v případě, že se tomu zuby nehty bráníme a nechceme dopadnout jako naši rodiče. Proto je dobré se nad tím zamyslet a prozkoumat, jak se chováme v rámci vztahů k sobě i ostatním. A nemusí to být snadná ani příjemná cesta.
2. Žijeme v zacykleném programu
Vztahy se nám nedaří naplnit, protože se často opakují jako přes kopírák a my to ani nevidíme. Proto si zkuste promyslet, co měli vaše nepovedené románky společného. Jaký tam byl společný jmenovatel. Protože Vesmír vám bude podobné lidi posílat znovu a znovu, dokud se nepoučíte.
Já třeba vždy navazovala známosti s cizinci. Vlastně s někým, kdo ode mě stejně dřív nebo později odešel. Nevím, kde se ten podivný vzorec vzal, ale dlouho jsem ho ani neviděla. Když mi to nějaká kamarádka řekla, tak jsem jí odpověděla, že nemá pravdu, protože TEĎ JE TO NĚCO ÚPLNĚ JINÉHO!
Samozřejmě, že nebylo. Protože se na tyhle věci neumíme podívat s odstupem, opravdu doporučuji to probrat s dobrým dlouholetým kamarádem, který viděl většinu vašich milostných karambolů a řekne vám svůj úhel pohledu. Není příjemné to slyšet, to mi věřte. Ale je to velmi potřebné k uvědomění, co vám vlastně nefunguje.
3. Napište si seznam
Ač nejsem úplně fanoušek neustálých psaní přání a různých manifestů, tak tohle funguje. Opravdu se zamyslete nad tím, co od partnera vlastně chcete. Tady není prostor na povrchní věci, ale kruciální témata do budoucnosti.
Chcete partnera, který plánuje děti, nebo si přejete zůstat bezdětní?
Kde chcete v budoucnu bydlet? Jste ochotní jít do vztahu na dálku? Nebo se za ním přestěhovat do jiného města/země?
Jste ochotni přijmout partnera workoholika? Zvládnete život s bohémem?
Jakých vlastností a rysů si na něm budete nejvíc cenit? Jak chcete trávit společný čas?
Takový seznam vám hodně ukáže a nasměruje vás lepším směrem. Třeba i ukáže, že toužíte po něčem, co vám ale nemůžou nabídnout muži/ženy, se kterými běžně začínáte randit.
4. Přijměte, že se věci nebudou dít tak, jak toužíme
Moji rodiče jsou spolu přes 30 let. Samozřejmě jsem je chtěla napodobit a nic mezitím pro mě neexistovalo. Buď všechno, nebo nic. Dokonce jsem se zařekla, že neřeknu víc než jednomu muži v mém životě, že ho miluji. Brala bych to jaké velké zklamání, kdyby se mi takový dlouhodobý vztah nepovedl.
Pak jsem jednou zjistila, jak moc mě to omezuje. Že tu nejsem proto, abych napodobovala jiné vztahy. Třeba se prostě stane, že s někým budu a po pár letech to nevyjde. A pak potkám někoho, s kým zase prožiju krásnou část života, a naše cesty se opět po čase rozdělí. Přišla velká úleva. Vždyť vlastně o nic nejde, nikoho nezklamu, nebude to žádný „fail“.
Opravdu mě tohle poznání nesmírně uklidnilo. Samozřejmě teď se s přítelem snažíme budovat vztah tak, aby vydržel celý život, ale abych k tomu vůbec mohla dospět, tak jsem musela pustit svoje představy a přijmout to, že všechno nebude probíhat tak, jak si já řeknu a budu se toho držet zuby nehty.
5. Neidealizujte si setkání
Tohle paradoxně slýchám i od jiných lidí. Častokrát máme pocit, že když naše setkání s tím pravým/pravou nebude jak z epického filmu, tak jak kdyby „neplatilo“ že to přeci není ono, že to musí být dramatické nebo romantické.
Nemusí. Nemusíte se setkat na pláži při západu slunce. Nemusíte do sebe roztomile vrazit a v té chvíli se rozezní zvony nedalekého kostela. Nemusí se zastavit celý svět, když ho nebo ji vidíte přicházet.
Může, ale nemusí.
Můžete se úplně klidně seznámit na Tinderu. Dotyčný/á vás může ze začátku iritovat. Můžete být dlouholetí kamarádi a najednou se oba dostanete do bodu, kdy se pro vás otevře možnost partnerství.
Všechno tohle „platí“ a může vést ke krásnému plnohodnotnému vztahu.
6. Nehledejte svou druhou polovinu
Tohle hledání svého druhého já, které vás doplní, mi taky nepřijde jako nejlepší přístup.
„Bez ní můj život nebyl úplný.“
„On dal mému životu smysl.“
„Našel jsem svou ztracenou část.“
Já na tohle upřímně nevěřím a přijde mi to, jak kdybychom na druhého chtěli přehazovat svůj život. Přicházíme sem jako celistvé bytosti. Nic nám nechybí, nikdo nás nemusí doplnit. Samozřejmě je krásné, když najdeme na naší cestě parťáka, který nás doprovází a podporuje, ale vy, stejně jako on, máte vlastní cestu.
Nepromítejte si do ostatních to, co vlastně chcete od sebe. Nezbavujme se síly nad vlastním životem ve prospěch jiného. Nemá cenu se nikomu věšet na krk a přenášet na něj odpovědnost za náš vlastní život a směr.
Závěrem
Sice bych tu mohla rozepisovat ještě dalších 20 stran, ale pokusila jsem se dát dohromady nejzákladnější body. Co říci na konec? Být dlouhodobě sám, pokud to není samozřejmě vaše osobní volba, je na prd.
Všechny rady vám zní jako vyprázdněné fráze, jste smutní a musíte poslouchat příběhy svých přátel z partnerského či rodinného života.
ALE – máte možnosti a čas prozkoumat sebe sama. Přijít na to, co vás v životě naplňuje, dostávat se hluboko sám k sobě. A to je luxus, který mnoho lidí, skákajících ze vztahu do vztahu, nemá.
Stačí se zaposlouchat, jak mluví za pár, nikoli za sebe. „My rádi jezdíme na kola.“ „Tam se nám opravdu líbilo.“ „Na tu výstavu se nám nechce.“
Přitom dotyčná už si ani neuvědomuje, že je z výletu na kole další půlku týdne totálně vyčerpaná a nejvíc by jí potěšila právě výstava a vínko v útulné kavárně.
Nepoznat za celý život sebe sama je horší, než žít mnoho let o samotě.
Takže se nebojte využít čas bez partnera využít k důkladnému sebepoznání. To je to nejlepší, co sobě a svému budoucímu partnerovi/partnerce můžete dát.
A abych tu nechytračila jen tak sama, tak vám posílám video o vztazích nové doby s mojí oblíbenou Ramonou Siringlen.
Přivítám, pokud se bude text šířit a dostávat dál. Avšak prosím o zachování původního změní, mého autorství a také odkaz na webové stránky samanka-z-mesta.cz
Děkuji, Martina Gita Pašingerová
Kategorie: S láskou k sobě
Publikováno: 11:45 3. 6. 2020
Spojení
Přihlaste se
k odběru
Napsali o mně
