„Kam jde pozornost, tam jde energie,“ slýchám v duchovních kruzích pořád. Často mi přijde, že to řekne někdo, kdo je tak trochu na obláčku a dělá, že není součástí tohoto světa jako celku. Jasně, v rámci nějakého fungování to tak funguje – osekám všechno zbytečné, co mě zdržuje na mé cestě za snem, záměrem, růstem, naplněním, a jdu si vlastní cestou. Do téhle chvíle je to přínosné a samozřejmě velmi léčivé. Ale dá se uplatňovat ve všech oblastech? To si nemyslím.
Často je to jenom výmluva pro to, aby se člověk nemusel zabývat tím „ošklivým“ co ho obtěžuje, co nechce vidět. „Budu se soustředit jenom na to hezké, aby to ošklivé nemělo moji energii a nerostlo.“ Jenže ono roste. Pomalu, nerušeně, plíživě. Nejde zavírat oči nad tím, co se děje. Když si nevšímáme zla (a ano, budu používat tyhle termíny, pořád žijeme v dualitě, takže s použitím dobra a zla nemám problém), tak si může hezky v klidu a pohodě růst. Zvětšovat se, až najednou, ani nebudeme vědět jak, převezme kontrolu.
Tak, jak to vidíme teď. Asi nejlepší příklad je aktuální zákaz potratů, V Polsku, v USA, pomalu na Slovensku a možná v budoucnu u nás. Touha neustále ovládat lidi, komunity. Stačí chvilka nepozornosti a zlo se znovu cpe stále výš. Dlouhá léta se tady všichni smáli fanatickým spolkům jako Hnutí pro život nebo Aliance pro rodinu. Že to jsou neškodní katolíci, kteří jsou všem pro smích. Jenomže realita je taková, že členové těchto spolků, kteří chtějí omezovat naše práva, jsou aktuálně poradci politiků. Bohužel je potřeba věnovat energii i odhalování zla, vytáhnout ho z díry a konfrontovat. Prosvítit ho. Tím, že budeme dávat pozornost jenom věcem, které nám dělají radost, nezajistíme zaniknutí toho temného.