Docela chápu, že se někomu mohli zprotivit Vánoce. A nejen kvůli nákupům, stresu, hromadě umělohmotných Santů v obchodech ještě předtím, než zmizí dušičkové věnce, ale i hádkám v rodinách, pocitům osamění nebo odchodu blízkých do světla.
Nemám v plánu sem psát tipy, jak si znovu zamilovat Vánoce, to je opravdu na rozhodnutí každého z nás. Naopak sem napíšu, co znamenají Vánoce pro mě a třeba to někomu otevře staré, zadupané pocity. Protože já jsem takový vánoční skřítek a ráda šířím v těchto dnech kouzelnou náladu.
Vrcholí období tmy, lidé dlouhou dobu nemohou nic pěstovat a sklízet a ještě je čeká několik zimních měsíců, kdy půda odpočívá a neplodí. V tento nejtemnější čas se konečně vrací světlo, s příslibem oživení země. Blíží se Slunovrat a světlo začne pomalu, s každým dnem převládat nad tmou.
I když je jaro ještě daleko, tak v tenhle náročný čas si lidé našli způsob, jak věnovat maličkosti, dárky, které si v čase nouze chtějí předat. I když všeho bylo málo.
Když na tohle myslím, tak se mi vrací kouzlo Vánoc/Slunovratu, jak si to jenom chcete pojmenovat. Už několik let nenakupuji ze zvyku nebo z pocitu, že musím. Obvykle dávám dárky nejbližším, nebo těm, u kterých cítím, že potřebují kouzla, vánoční náladu a vybírám dáreček, který tomu odpovídá.
Letos potřebuji hodně odpočívat já, a tak jsem většině přátel prostě řekla, že ode mě nic nedostanou, nechci ztrácet energii výrobnou dárků, nebo vybíráním hloupostí a drobností. Mám kamarády, co to naprosto chápou. Naopak mi letos zbyla energie na dekoraci bytu, procházky v lese a setkávání s ostatními.
Kdy jindy si užít kouzelný magický čas, než na Vánoce? Cítím, že v tomto období se nejvíce otevírají portály do různých světů, odkud si můžeme přinést inspiraci, ponaučení, léčení a především kouzelné momenty.
Jak takový moment procítit, kdy se portál otevře? U mě je to v případech, kdy se mi otevře srdce, když vidím nebo cítím něco krásného, silného, dojemného.
Když zjistím, že tyhle malé chvíle otevírají dveře k těm velkým. Jsou vstupem do míst, která nás přesahují. Do míst, která si duše pamatuje, ale my přesně nevím, kde jsou.
To jsou chvíle, kdy se na pár vteřin dostanu do jiného světa. Ale znáte to, pár vteřin v tomhle světě je věčnost v tom jiném…
To jsou chvíle, díky kterým se napojíte na vzpomínky duše.
Kdy jindy se vrátit do dětství, než v čas vánoční? V tomto období se můžeme chovat a těšit jako děti. Radovat se z maličkostí, fascinovaně sledovat ozdoby, koukat se do pohádky, nebo si je číst… Vracet se do dětství.
A pokud se v dětství něco pokazilo, tak využít, že jsme zpátky v tom pocitu a přepsat si příběh. Přepsat si ho v uvnitř sebe tak, abyste se cítili spokojeně. Přijmout, co se stalo, procítit to, třeba oplakat, ale pak se obejmout, obejmout tu malou holčičku nebo kluka a dát jim takový příběh, jaký si zaslouží. Napsat si vlastní happy end.
Nikdo jiný to za vás už neudělá.