„Naše duše se před tím, než jsme se narodili, nacházely v mnohem nádhernějších světech. Proto se jim v našich tělech tak stýská po kráse. Proto se chtějí dlouho dívat na hvězdy, nutí nás mžourat proti slunci při jeho západu, ženou nás do křišťálově čisté, ledové vody divokých řek a lákají nás stále hlouběji do lesa. Duše si občas zapláčou nad domovem, který dočasně ztratily. „
Z knihy Pohádka o Havrance
Doufám, že si čtení této pohádky užijete tak, jak jsem si já užívala její psaní.