Hlasy v zrcadle

„Zrcadlo, zrcadlo, řekni mi…“ ptala se každý den princezna. A ono odpovídalo.

„Nikdy nebudeš tak dobrá jako ostatní.“

„Ani se nesnaž, k ničemu to není.“

„Nemáš talent a nic neumíš.“

Princezna poslouchala hlasy v zrcadle tak dlouho, že začala věřit tomu, co jí namlouvá. Ztotožnila se s tím, co jí říkal někdo jiný. Stala se tím, co jí říkal jiný hlas a ty smutné věty si pořád přehrávala ve své hlavě.

Jednoho dne ležela vyčerpaná na posteli a dívala se do stropu. Vždyť nemá cenu ani vstávat, stejně o ní nikdo nestojí. Pomalu dýchala a sledovala pomalovanou zeď ve svém pokoji. Najednou neslyšela žádné temné myšlenky a zjistila, že může sama ovládat to, co slyší ve své hlavě.

zrcadlo
pohádka
žena
odraz
afirmace
mysl

V ten moment jí došlo, že když může myšlenky pozorovat z povzdálí, tak přeci netvoří její vlastní podstatu. Jsou spíš jako listy ve větru, které proletí hlavou a ona si může vybrat, který list podrží delší dobu, a který úplně pustí.

 Začala se učit své myšlenky pozorovat bez toho, aby si je brala k srdci. Čím víc se uklidňovala, tím více černých myšlenek odcházelo z její hlavy. A pokud se jí do hlavy cpala nějaká nechtěná myšlenka, tak jí dovolila odejít.

„Zrcadlo, zrcadlo, řekni mi…“ ptala se princezna po nějaké době.  

„Dneska ti to moc sluší.“

„Určitě to zkus, za pokus nic nedáš.“

„Tohle se ti povedlo.“

Autorka: Martina Pašingerová

Inspirace: Video Jaroslava Grűnwalda z kanálu Skutečný život.

Spojení

Pokud se mnou chcete šamanovat, tak napište či zavolejte.

Telefon: 723 720 442
Email: konzultace@samanka-z-mesta.cz

Blog