Šamanka z města
Čeho je moc, toho je příliš: Jak mě odradil příliš duchovní přístup
Začala jsem tady řešit a sdílet téma neukotvensti a zapomínání na hmotu. Tímto příspěvkem chci tento námět uzavřít. Týká se momentu, kdy mě přílišný „ezo přístup“ odradil od jinak oblíbené služby.
Několik let jsem chodila k jedné paní na masáž. Odcházela jsem vždy v maximálním uvolnění a benefity se krásně projevily. Nechala jsem se opečovat poctivě každý měsíc, takže jsme si začaly s masérkou i povídat a sdílet své zážitky. Pak přišla vlivem různých životních změn a cest asi roční pauza, kdy jsem služby nevyužila.
V roce 2020 jsem rozjela své šamanské „podnikání“. Věštění budoucnosti mi moc nejde, takže v únoru jsem si zařídila živnostenský list a v březnu vypukl první lockdown. Na setkávání s klienty to nebylo, ale naštěstí mi přítel dohodil docela dost copywriterských zakázek. Bylo to v době, kdy jsem doma neměla pořádný pracovní stůl, a navíc jsem u psaní desítek textů seděla zkroucená jako paragraf.
Po měsíci intenzivní práce jsem si připadala jako Quasimodo a objednala se na masáž. Což u mě, jakožto dlouholeté klientky, nebyl problém ani v karanténě. Jenomže… Setkání probíhalo v dost zvláštním duchu. Masérka měla najednou tendence složitě duchovně interpretovat snad každé moje rozhodnutí.
„Jakou si vyberete skleničku?“ zeptala se mě po příchodu. Jedna byla klasicky kulatá, druhá hranatá. No, kdy máte možnost pít z hranaté skleničky? Tak jsem si vybrala tu.
„Aha, tak to budeme řešit téma nastavení osobních hranic,“ řekla mi hned nekompromisně k výběru.
„Ééé. Aha?“ řekla jsem si v duchu, ale nijak jsem její interpretaci nekomentovala.
Pak přišlo na popis fyzických neduhů. Vysvětlila jsem situaci – klasické problémy kancelářských krys. Bolest krční páteře a pravé lopatky kvůli ruce položené na myši. Plus nevhodné polohy u sezení jako bonus.
„Bolest pravé lopatky symbolizuje narušenou mužskou linii. Tak si lehněte, podíváme se na to.“
„Ale já jsem prostě seděla jako dement…“ snažila jsem se tentokrát už vysvětlit.
„Ne, to je vztah s otcem,“ utnula mě masérka.
Tak jsme to vzdala a lehla si s tím, že mě aspoň čeká 90 minut úžasné relaxace a může mi být jedno, jak to vidí ona.
Jenomže paní mě celou dobu bombardovala otázkami na mužskou linii a vymýšlela fiktivní bloky a problémy. Byla jsem ráda, když procedura skončila. Fyzicky se mi sice ulevilo, ale mentálně jsem byla naprosto vyšťavená.
Po tomto zážitku jsem už jejích služeb nevyužila a když jdu nyní masáž, tak rovnou říkám, že si ji chci užít v naprostém tichu.
Co tím chci říct?
Ne vždy je potřeba hledat ve fyzických obtížích nějaký závažný psychosomatický důvod.
- Můžete být navibrovaní až k Plejáďanům a stejně chytit chřipku od kolegy, který do práce chodí „hrdinně“ s horečkami.
- Můžete mít deset ochranných amuletů a stejně skončit s průjmem, protože žaludku jídlo zrovna nesedlo.
- U dětí taky neřešíme rozbitá kolena a odřené lokty – patří k jejich poznávání světa a hlubší důvod to nemá.
Někdy je třeba tělu dopřát, co potřebuje a nesnažit se za každou o duchovní interpretaci. V mém případě – naučit se sedět u počítače a dopřávat si kompenzační cviky.
Pokud se vám příspěvky líbí, podívejte na mojí knihu Nora zachraňuje svoji duši.
Kategorie: Duše a my, S láskou k sobě
Publikováno: 19:33 18. 5. 2025
Spojení
Přihlaste se
k odběru
Napsali o mně
