Šamanka z města
Komunikace s duší nenarozeného miminka: Část I. – před potratem
Když to tenkrát nevyšlo. I po letošním narození dcery stále bolestivé téma. Byl rok 2021 a s přítelem jsme se rozhodli rozšířit naši smečku o dětského člena. Otěhotněla jsem za nějaké tři měsíce a k duši miminka jsem poté podnikala šamanské cesty.
Co se dělo na cestách
Všechno bylo hodně jemné, symbolické, abstraktní. Takové, jaké ostatně šamanské cesty jsou. Duši miminka jsem vždy vnímala nějak odděleně od sebe. Například v jedné vizi jsem pocitově plavala v moři, zatímco duše miminka byla za nepropustnou membránou. Mohli jsme se vidět, ale nikoliv hlouběji propojit. Přišlo mi to v pořádku, miminko si lebedilo v děloze a ač bylo ve mně, nemohla jsem ho obejmout.
V jedné vizi jsem duši miminka vnímala v řece, najednou se objevily postavy, které jsem nacítila jako svoje předky, a vzali si ho s sebou někam pryč. Odešlo. Přišlo mi to dost zvláštní, ale nechtěla jsem si připustit žádné špatné zprávy, a tak jsem se vizi snažila vytěsnit. Další šamanské cesty jsem se ale neodvážila podnikat.
Mezitím v hmotě a o pár dní později
Během ranního cvičení mě najednou přepadla úzkost. Strach. Černota. Trvalo to několik okamžiků, než začala zase pracovat racionální mysl. Snažila jsem se temné pocity zhluboka prodýchat a dostat ze sebe. O pár hodin později jsem se začala cítit jako před nástupem rýmy. Bolest v krku, ucpaný nos. Udělala jsem si čaj a schovala se pod peřinu. Kupodivu za pár okamžiků všechny symptomy vymizely.
O dalších několik hodin později jsem začala cítit bolest v podbřišku. Připomínala zánět močového měchýře a neustupovala. Později se k ní přidala ještě další, bodavá bolest, ale nic extrémně nepříjemného. Jela jsem ještě ten večer pro jistotu na pohotovost, kde bylo podle ultrazvuku všechno v pořádku. Bolest přetrvávala, přípravky na léčení močového měchýře nefungovaly. O týden později jsem se na gynekologické prohlídce dozvěděla, že plodu přestalo bít srdce. Muselo to být už několik dní. Tohle všechno se událo ve 14. týdnu těhotenství, po bezproblémovém screeningu v prvním trimestru.
Jak vnímám komunikaci s odstupem?
Dlouho jsem byla paralyzovaná a jediné, co mě zajímalo, bylo PROČ? Proč se to muselo stát. Nejdříve se jsem hledala v duchovní rovině, ale uspokojivé odpovědi nepřicházely. Po delší době jsem si nacházela další informace a z několika zdrojů jsem dočetla zajímavou zprávu, se kterou souzním. Duše miminka přichází do těla někdy kolem 4. měsíce. Myslím, že tahle duše věděla, že v mém těle nejsou příznivé podmínky a rozhodla se nepřijít. Proto jsme k sobě na začátku neměly tak blízko, a proto také vycouvala, když mělo dojít na „lámání chleba“. Samozřejmě tohle je moje osobní nacítění situace a nechci tvrdit, že propojení na začátku druhého trimestru je jediná možnost, každá matka má svůj osobní a neopakovatelný zážitek.
Co bych dneska udělala jinak?
Upřímně? Vykašlala bych se na hledání duchovních důvodů, proč došlo k potratu (stejně mě to nikam neposunulo) a soustředila se víc na svoje fyzické tělo. Místo regresní terapie, rodinné konstelace nebo théta healingu bych si dopřála rituál zavinutí dělohy, víc masáží, jemné jógy a zdravějšího čerstvého jídla. Tenkrát jsem ale pochopitelně byla posedlá hledáním odpovědi na to, proč k potratu došlo a tělo jsem z toho tak nějak „vypustila“. Možná jsem ho podvědomě i vinila z toho, co se stalo.
Kategorie: Více o mně
Publikováno: 18:05 14. 10. 2025
Spojení
Přihlaste se
k odběru
Napsali o mně
