Napsala jsem příběh, jaký bych si sama potřebovala před lety přečíst. Jmenuje se Nora zachraňuje svoji duši. Kniha je aktuálně ve fázi závěrečných úprav úžasné redaktorky a grafiků nakladatelství Alferia. A já vám chci mezitím povědět, jak vznikala.
Dlouho jsem si myslela, že moje psaní je tady od toho, aby podpořilo šamanskou práci. Ale ono to bylo jinak. Šamanismus má podporovat moje psaní. Příběhy jsou priorita. Bylo to velké uvědomění. Když se to ve mně ukotvilo, rozhodla jsem se napsat knihu. Původní příběh byl o tom, jak se hlavní hrdinka ocitla v kómatu a její jemněhmotné tělo vyzvedli duchovní průvodci, aby mohla jít zachránit svou duši. Žádné vjemy v hmotě, pouze putování za záchranou duše. Jenomže to nefungovalo.
Napsala jsem ve wordu asi dvacet stránek a přišla stopka. Nikam se to neposouvalo. Když jsem dokument otevřela, akorát jsem do něj hodinu bez inspirace zírala a zklamaně ho zavřela. Takhle to šlo několik měsíců. Navíc jsem nejbližším lidem v okolí o svých velkých literárních plánech řekla, takže když se zeptali na průběh psaní, bylo mi akorát trapně. Vypisovala jsem si charakteristiku postav, zkoušela různé metody tvůrčího odblokování. Pořád nic. Říkala jsem si, že s románem jsem si asi ukousla moc velké sousto a jestli si nejdřív nedat trénink s kratším textem.
O svém bloku jsem se bavila se spisovatelkou Ingrid Tůmovou, která mi dala naprosto skvělou radu. Nechápu, že mi se znalostí šamanských technik nedošlo samotné, ale znáte to, kovářova kobyla chodí bosa. Ingrid mi řekla, ať se na knihu naladím. Udělám si s ní konstelaci. Vstoupím do ní. Zjistím, co mi chce říct, jaká chce být. Při první možné volné chvíli jsem naladění provedla. Položila jsem si před sebe notýsek, který reprezentoval knihu, zavřela oči a pocitově vstoupila dovnitř. Vnímala jsem mladou ženu, která chodila bezcílně ulicemi města, dokud neuviděla zapadlý tajemný antikvariát. Vešla dovnitř, rozhlížela a v nejspodnější polici viděla zářivou knihu. Vytáhla ji, posadila se do křesla, otevřela ji a z knihy vystoupilo světlo, které ji celou prostoupilo a objalo. Přicházely pocity lásky, vřelosti, tepla a podpory. Taková chce kniha být. Laskavou průvodkyni, rádkyní a kamarádkou v momentech, kdy nikdy jiný není na blízku a nemáte své silné zážitky s kým sdílet.
I já jsem se nechala prostoupit touto energií. Když vize skončila, vystoupila jsem z meditace. No jasně, jak by mohl můj příběh fungovat, když hned začátku čtenáře stresuji kómatem a možností smrti, pokud hrdinka nesplní své úkoly. Konečně jsem našla odvahu starou verzi příběhu pustit k vodě. Dvacet stránek mi tehdy připadalo mnoho a bylo mi líto to celé zahodit. Jinak to ale nešlo. Kniha promluvila a tohle se jí vůbec nelíbilo. Za pár dní nato jsem měla cestu do Ústřední knihovny na Mariánském náměstí a pak, po vzoru ženy z meditace, jsem se šla projít uličkami pražského Starého Města. Skončila jsem v kavárně Jericho. Otevřela jsem notes s poznámkami a začala psát o mladé ženě, která se z Řetězové ulice dostane portálem do tajemného antikvariátu, kde nalézá knihu léčení… Tou světelnou hřejivou knihou je můj román: Nora zachraňuje svoji duši.
Chcete se naladit na „vibe“ knihy? Poslechněte si playlist, který jsem k ní vytvořila.