Byla jednou jedna dívka a ta v lesích ráda běhala s vlky. Trávila tak celé dny, jenom na noc se chodila schovat do svého domečku. Tam jí ale všichni říkali, že venku je v nebezpečí. Že by měla mít z takového života strach. Doma jí strašili bez ustání, dívku to hlodalo a pomalu jim začínala věřit.
Po nějaké době na dívku v lese spadla klec. Dlouho zůstávala dobrovolně v ocelové pasti. Odehnala vlky a zvykla si na život v kleci. Lidé z domečku byli konečně spokojení. Dívka jedla, pracovala a spala. I ona si namlouvala, že je konečně v bezpečí a jinak žít nejde.
Jednou za úplňku foukal silný vítr a donesl k ní divoké vlčí vytí. Dívka si najednou vzpomněla na svobodu a začala vší silou bít do mříží a kopat do nich. Křičela u toho tak hlasitě, že přilákala starou vlčici.
„Sama ses do klece zavřela, sama nejlépe víš, jak se z ní dostat.“
Dívka přišla ke dveřím klece a jemně do nich strčila. Dveře se bez problémů otevřely samy. Cesta byla volná pořád, únik z klece celou dobu záležel na jejím vlastním rozhodnutí.
Autorka: Martina Pašingerová
Inspirace: Šamanská cesta
Přivítám, pokud se bude text šířit a dostávat dál. Avšak prosím o zachování původního změní, mého autorství a také odkaz na webové stránky samanka-z-mesta.cz